Proces vystavění farního kostela (Mgr. Pavel Březinský)

Historie až po posvěcení kostela

Přesto, že první zmínka o Radvanicích je v soupisu desátků vratislavského biskupství, který vznikl kolem roku 1305 a obec tedy patří k jedněm z nejstarších na území dnešní Ostravy, neměly Radvanice až do začátku 20. století  vlastní duchovní správu. Ale převratné události v tomto století zařadily bez nadsázky tuto farnost mezi nejvýznamnější místa moderních církevních dějin v českých zemích.

Rozvoj dobývání uhlí na Ostravsku způsobil ve 2. pol 19. století více než desetiná- sobný nárůst obyvatel ( v r. 1842 zde žilo 479 obyvatel,, v r. 1900 již 4882). To vyvolalo i potřebu vlastní duchovní správy. Již v roce 1903 začali zastupitelé uvažovat o stavbě kostela. 2. září 1904 se konalo ofertní nabídkové řízení, v němž byla vybrána nejlevnější ze 6 nabídek od firmy E. Vojtek a K. Rossmann. Tehdejší radní pojali úmysl opravdu velkoryse a 21. května 1905 byl slavnostně posvěcen základní kámen, i když stavba byla zahájena již 19. října 1904. Dne 8.12.1906 byla provedena benedikace, tj. zasvěcení kostela generálním vikářem Kolkem. Během 2 let byl tedy vybudován jeden z největších  kostelů v ostravských  městských čtvrtích. Je 35m dlouhý, 23m  široký a výška hlavní lodi je 12m. Architektonicky je koncipován jako trojlodní bazilika v románském slohu – slovanská renesance. Technicky je zajímavé na svou dobu mimořádně progresivní využití betonových konstrukcí.

Již 14. června 1907 kostel vysvětil vratislavský biskup Jiří kardinál Kopp a zasvětil jej Neposkvrněnému početí Panny Marie. Samostatná farnost se odděluje od Polské, nyní Slezské Ostravy již v roce 1906, tedy ještě před dokončením kostela. Vlastní hřbitov mají Radvanice již od r. 1898.

Kostel a jeho vnitřní vybavení

Kostel má 4 oltáře: Hlavní oltář od Ondřeje Pudloně z Místku byl dodán v létě 1906. Jeho ústřední sochou je socha Neposkvrněného početí P. Marie, po stranách jsou sochy sv. Josefa a sv. Hedviky. V něm jsou uloženy ostatky sv.Amanda a Redempta. V severozápadní boční lodi je ústřední sochou oltáře socha sv. Prokopa, na bocích byly sochy sv. Floriána a sv. Barbory. V její zadní části je přenosný oltář, který byl zakoupen jako starší v r. 1935, a to pro účely Božího Těla, kdy se obracel do bočního vchodu. Všechny jeho sochy byly v uplynulých letech zcizeny. Ústřední sochou byla socha sv. Jana Boska, dále zde byly sochy sv. Terezie od Ježíše a sv. Anežky Přemyslovny.

V jihovýchodní. boční lodi je ústřední sochou oltáře socha Nejsv. Srdce Páně, na bocích byly sochy sv. Antonína Paduánského a sv. Františka Serafinského. V její zadní části je kaple s oltářem, na němž je socha P. Marie s Kristem sňatým s kříže. Ve spodní části oltáře se nachází Boží hrob. Tato kaple je současně užívána ve vánočním období pro umístění Betléma.

Autorem basreliéfové křížové cesty a bočních oltářů je pravděpodobně Josef Krejčík z Prahy.  Malba kostela byla dokončena v r. 1908. Byla provedena zkušeným a vyhledávaným malířem Arvinem Bubeníkem z Lince. Bohužel veškeré fresky, jichž bylo asi 23, byly zničeny za války, kdy byl kostel poškozen, takže byly při poválečných opravách  zamalovány. Jako zajímavosti je nutno uvést 2 fresky, které byly vytvořeny při malování v roce 1946, a to v oblouku nad presbytářem kde jsou zobrazeni svatí tzv. „Českého nebe“ a v oblouku na zadní části hlavní lodi je vlevo zobrazeno panoráma části Radvanic s kostelem a okolím, uprostřed obraz P. Marie Svatohostýnské a vpravo panoráma ostravského průmyslu.

Původní varhany byly kolaudovány 2. srpna 1908 a postavila je firma K. Neusser z Nového Jičína. Byly dvoumanuálové o 20 rejstřících, pneumatické. Měly asi 1302 píšťal. Současné varhany vyrobila v r.  1949 firma Melzer z Kutné Hory.  Jedná se o zrekonstruova-ný a rozřířený původní  nástroj, v němž bylo použito části skříně i píšťaly některých rejstříků. Varhany jsou dvoumanuálové, mají 28 znějících rejstříků a asi 2288 píšťal. Jsou pneumatické s elektrickým ventilátorem. V letech 2004 -2007 proběhla jejich generální oprava, kterou provedl varhanář z Krnova p. Štěpán Macháček.

Zvony a věž

První tři zvony dodal pražský zvonař Arnošt Děpold již v listopadu 1905 a byly posvěceny  28. ledna 1906. Celková váha zvonů byla 1300 kg. Největší zvon Maria (průměr 1,26m), prostřední sv. Josef a nejmenší sv. Hedvika. Rok 1917 byl pro radvanický kostel velmi nepříznivý. Jednak musely být odevzdány pro válečné účely cínové píštaly z varhan a pravděpodobně i zvony. Náhradou byly pořízeny další zvony, a to první zvon – železný byl posvěcen v r. 1925 a  vyrobily jej Vítkovické železárny. V r. 1926 byly posvěceny 3 zvony ze zvonoviny od firmy Winter z Broumova, a to sv. Vojtěch o váze 640 kg, Maria 438 kg a sv. Josef  217 kg. Železný zvon slouží dodnes, ostatní byly zrekvírovány pro válečné účely v r. 1942.

Nově byl v lednu 1989 posvěcen zvon Maria, vyrobený v dílně Dytrychových v Brodku u Přerova, který kostelu věnovali radvaničtí rodáci bratři P. PhDr. Alois a Hugo Svobodovi a který kostelu alespoň částečně nahradil mezeru po zrekvírovaných zvonech. Významným svátkem farnosti bylo svěcení nového zvonu Maria v lednu 1989.

Na hlavní věži byly v r. 1907 instalovány hodiny brněnské firmy F. Moravus. Zajímavostí je, že povinnost hodiny natahovat měl místní hrobník. Hodiny byly za války zničeny.

Stručné dějiny farnosti

Po posvěcení kostela  začíná nová farnost plnit svou funkci. Pak ale přichází 1. světová válka a převratné události po vzniku samostatného Československa způsobily, že nenápadná hornická obec se stává významným místem v dějinách církví v českých zemích.

První radvanický farář P. Ferdinand Stibor se stal spoluzakladatelem  nynější Československé církve husitské a 15. ledna 1920 založil v Radvanicích první náboženskou obec této církve v Československu. Formálně převedl jak kostel, tak i všechny farníky do této církve a traduje se, že se převodu vzepřelo jen 10 rodin. V r. 1921 se k této církvi hlásí 4516  obyvatel, k římskokatolické 1455 a 434 k evangelické. Dne 8. ledna 1922 je zde zřízeno biskupství církve československé a kostel je touto církví využíván až do jeho rekonciliace  31. července 1925 , kterou vykonal arcibiskupský komisař, prelát Stanislav Weissmann, děkan z Karviné. Církev československá si pak v Radvanicích vybudovala vlastní Husův sbor.

Novým katolickým farářem se v r. 1925 stává bruzovický rodák P. Josef Pavlásek, který se zasloužil i svým velkým darem společenského působení o stabilizaci poměrů ve farnosti. Přes všechny komplikace přináší farnost i své plody. Ke kněžství byli povolání P. PhDr. Alois Svoboda (zemřel ve Studénce) a P. Vladimír Turek (naposledy farář v Michálkovicích).

Po smrti P. Pavláska 14.4. 1941 a po krátkém mezidobí, kdy zde působil P. Emil Sosna,  stává se v r. 1942 duchovním pastýřem P. Bohuslav Sojka, rodák z Bludovic, který své působení začíná v nelehké době 2. světové války. Po válce se mu daří poměrně rychle odstranit válečné škody (zejména značné poškození střechy a stropu hlavní lodi kostela, větší věže a zdiva). Kostel je v r. 1946 vymalován a v 1949 jsou pořízeny nové dvoumanuálové varhany, které slouží dodnes. Později byla ještě dvakrát opravena fasáda a část střech. Farnost se stabilizuje  a už v předkoncilní době se hledají cesty vzájemného porozumění mezi místními církvemi, zejména vstřícným přístupem zdejšího  faráře Církve československé husitské Františka Syrovátky (farářem CČsH v Radvanicích od r. 1940). Úmrtím P. Bohuslava Sojky v říjnu 1980 nastává pro zdejší nábožensky tak exponovanou farnost další velká ztráta.

Z důvodu nedostatku kněží končí zde stálá duchovní správa, kterou nemůže nahradit sebevětší  obětavost zastupujících kněží. Při činnosti ve své farnosti zde nejprve působí dnes již zesnulý slezskoostravský děkan P. Alois Pawlus, od. r. 1981 sem zajíždí P. František Krejsa, tehdy kaplan ve Vítkovicích, který současně spravoval Kunčičky. Od r. 1982 se o Radvanice stará P. Jiří Šenkeřík ze Slezské Ostravy,  který začíná s opravami střech. Počínaje r. 1986 je farnost spravována P. Ervínem Morcinkem, šenovským farářem. V r. 1990 je rekonstruována elektroinstalace a v r. 1991 je kostel vymalován. Od r. 1994 farnost spravuje P. Jindřich Švorčík z Hrabůvky a od r. 1997 do r. 1998 P. Miroslav Straka, rovněž z Hrabůvky. Od r. 1998 zde působil P. Vítězslav Řehulka ze šenovské farnosti, který v r. 2002 realizoval úpravu presbytáře, včetně obětního stolu, ambonu a křtitelnice. Současně byla provedena oprava hlavního schodiště a byl vytvořen bezbariérový přístup do kostela. Po jeho odchodu v r. 2002 se stal radvanickým farářem  P. Marek Jargus., který je teprve čtvrtým rezidenčním farářem v historii radvanické farnosti V r. 2004 byla opravena hlavní věž, včetně kříže a  v  letech 2005-2007 probíhala kompletní výměna střešní krytiny a oprava střech kostela. V letech 2008-2010 se podařilo realizovat opravu vnitřních omítek interiéru, kostel byl nově vymalován a byla pořízena dešťová kanalizace.


 
 
 
 
Nastavení fotogalerie

Menu

Fotogalerie